Předkládaná studie představuje rozsáhlý projekt, který zahrnuje více než 800 elitních házenkářek a fotbalistek, které byly hodnoceny pomocí screeningového systému v průběhu 7 let. Z celkového počtu mělo 86 z nich již předchozí zranění ACL a u 14 z nich se toto zranění opakovalo.
Profil zkoumaných sportovců:
- 880 atletů
- 451 fotbalistek
- 429 házenkářek
- průměrný věk 21,5 let (plus mínus 4 roky)
Atleti byli podrobeni testům s 2D video analýzou:
- dřep na jedné noze
- vertikální drop jump s cílem výskoku nad hlavou
Výsledky:
Celkem bylo zahrnuto 56 nových, bezkontaktních poranění ACL. Medián doby od testování do vzniku zranění byl 434 dní. 25 (39 %) z těchto zranění vzniklo do 1 roku po uvedeném testování. Předem provedené testy nedokázaly rozlišit mezi sportovci, kteří v budoucnu utrpěli bezkontaktní zranění ACL, a sportovci bez zranění. Vědci dále vypočítali rozdíly mezi stranami jako míru asymetrie. Žádná z proměnných asymetrie se nelišila mezi skupinami, ani nedokázala rozlišit mezi zraněnými a nezraněnými sportovci.
Cílem této studie bylo zjistit, zda kinematika kolen a kyčlí ve frontální rovině při dřepu na jedné noze nebo vertikálních skocích souvisí s budoucím rizikem zranění ACL. Žádná z proměnných v obou testech však nebyla spojena se zvýšeným rizikem zranění ACL.
V diskuzi je dále zmíněno množství dalších, menších studií, zaobírajících se tímto tématem, a dále autoři diskutovali možnost využití například testů výskoku a dopadu pouze na jedné noze, nebo cutting manévru, pro který není zatím dostatek validních dat.
Stále tedy platí, že zranění je multifaktoriální záležitost. Tím nechceme říci, že valgozita není faktor. Zkoumané testy však nemůžeme brát, jako spolehlivé prediktory zranění.
Zdroj:
NILSTAD, Agnethe, et al. Kiss goodbye to the ‘kissing knees’: no association between frontal plane inward knee motion and risk of future non-contact ACL injury in elite female athletes. Sports Biomechanics, 2021, 1-15.
